Klacko-crew a konspirace

Hned druhý den se ukazuje, že couchsurfing pro Davida neznamená jen nechat u sebe zadarmo někoho přespat. Dopoledne nás bere na „tour“ po blízkém okolí Downtownu, jenž leží na poloostrově na severu Vancouveru, a je považován za centrum samosprávy, obchodu, kultury a zábavy. Náš průvodce svoje město očividně zbožňuje – dostáváme podrobný výklad k jeho historii, vývoji architektury, nebo k současným problémům s drahými pozemky a byty, které vedou ke stavbám vysokých domů a rekonstrukcím starších rodinných domků tak, aby v nich mohlo bydlet víc lidí.

„Zároveň se Vancouver snaží být zeleným městem. Dovoluje například obyvatelům, aby travnaté plochy před domy využívali jako zahrádky. Uprostřed Downtownu je dokonce několik větších ploch, které slouží jako veřejné záhonky, kde si lidé mohou pěstovat vlastní bylinky nebo květiny,“ vysvětluje David, sám vášnivý pěstitel.

DSC_0082

Veřejné záhonky na rohu Davie a Burrard street

Se spolu-couchsurferama jsme si rychle sedli. Rakušani Florian, Pascal a Christian strávili semestr na University of Minnesota a po roadtripu po západu USA je Vancouver jejich poslední štace. Němci Henrik a Max s náma (díkybohu) lože nesdílí – jsou tu stejně jako my na Working Holiday a potkali se v hostelu, k nám se ale přidávají jen přes den. Čech Roman s náma spal jen jednu noc a ode dneška má taky zaplacený hostel. „To ale ještě nevíš, že dneska mají přijet další dva týpci,“ říká mi polohlasem během oběda Pascal a já málem vyprsknu pho, kterým se zrovna láduju.

Pascal má správné informace. Večer na byt doráží Francouz Pierre, který po Working Holiday na Novém Zélandu kočuje severní Amerikou, a taky Švýcar Josh, který dosud vypomáhal na farmě u jeho amerických příbuzných. Naše klacko-crew je kompletní.

Každou volnou chvilku (rozuměj když není David poblíž) diskutujeme, co je vlastně náš hostitel zač. S Rakušákama je už třetí den a platí jim všechno – od jídla až po vstupy do muzeí, a nejinak tomu je i s náma. Když se ho zeptám, čím se živí, jen se usměje a vyhýbavě odpoví, že „dělá na sebe“. Tak dík za odpověď, bro. Kluci jen nějak vyšťourali, že jeho otec byl zřejmě významný politik, pravděpodobně diplomat, který zastupoval Taiwan jak v Kanadě, tak v USA, kde David taky nějakou dobu žil.

Začínáme se vyžívat ve vymýšlení různých konspiračních teorií. Pierre přichází s tím, že podle něj „možná, ale fakt jen možná“ dostává nějaké provize od reštyk, hospod, muzeí a dalších míst, kam nás vodí (a že jich je požehnaně – venku jsme od dopoledne a na byt se většinou vracíme až před půlnocí). My s méně bujnou představivostí máme za to, že je to zkrátka znuděný zbohatlík, který zdědil jmění a couchsurfingem se prostě baví, a taky doufá, že sem tam uloví i nějakého zajíčka (v čemž očividně ve Vancouveru není sám, ale o tom se zas rozepíšu jindy).

Nakonec vyjde najevo, že náš hostitel bohužel není zároveň naším sponzorem. Sice všechno platí, ale zároveň si pečlivě schovává všechny účtenky, takže nám může všechno rozpočítat do posledního centu. Teď už dává smysl, proč nám před potvrzením couchsurfingu posílal otázky, z nichž jedna zněla, jestli si můžeme dovolit utratit kolem čtyřiceti dolarů denně. Nakonec to ale není ani tolik, takže naše denní náklady na jídlo a zábavu ani nedosahují ceny jedné noci v hostelu. Každopádně by se dalo žít i mnohem skromněji, ale co – těstovin s kečupem si ještě přes léto na farmě užiju dost.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s