Záhadný hostitel

Pořád nedostáváme odpověď na otázku, kdo je vlastně náš gauč-surfer David. Jisté je, že je to hodně chytrý a sečtělý člověk, který se vyzná ve všem od pěstování pivoněk až po akciové trhy (beze srandy). Nezapomenu na návštěvu jednoho muzea nedaleko našeho bytu. Šlo o jeden z dochovaných viktoriánských domů, který obývala rodina bohatého britského knihtiskaře. Průvodkyni tady dělala mladá Francouzka, studentka antropologie, která ale chudák mluvila míň než David, který se jí neustále ptal, jestli nám nechce povědět něco víc o tom či tom obraze nebo nástroji. Když mu párkrát odvětila, že je tady nová a ještě toho tolik neví, rozsvítily se mu oči a jal se nám zapáleně s názornými ukázkami vykládat, jak fungoval viktoriánský šlehač nebo nádoba, do níž si dámy ukládaly své vlasy.

Částečné rozkrytí pravdy o jeho mystériem zahalené osobě nám zprostředkovává až starý dobrý přítel alkohol. V neděli vyrážíme na trip do Whistleru, oblíbeného lyžařského střediska, které mj. pod záštitou Vancouveru hostilo zimní olympiádu v roce 2010. Původní plán je takový, že půjdeme na menší túru, ale protože jsme se po cestě zdrželi na výšlapu k vodopádům (výletům kolem Vanu budu věnovat jiný příspěvek), rozhoduje náš „sugar daddy“, jak ho s klukama začínáme ze srandy titulovat, že si dáme jen chill v samotném městečku.

Po obědě a procházce míří část z nás na ochutnávku piv do místního pivovaru, a po ní jdeme nakoupit sixpacky do „likáče“ (v Kanadě nekoupíte chlast nikde jinde, než ve specializovaných liquor storech). Máme za to, že piva bereme na večer na rozlučkovou party s Rakušanama, kteří druhý den letí domů, ale David má jiný plán. „Následujte mě, pánové,“ oznamuje nám a – jakoby šlo o každodenní rutinu – otevírá pomocí karty bránu k bazénu u hotelu Hilton. Sekuriťáci na nás čumí s otevřenou hubou – jde nás tam sedm a většina z nás na sobě má turistické oblečení a zablácené boty.

Už nás ani nepřekvapuje, že David ze své černé kabely tasí kraťasy pro všechny – tak nějak jsme si zvykli (po túrách nás obvykle bere do některého ze sport center, abychom se tam umyli – přece se nebudeme všichni sprchovat u něj v bytě, a navíc, ta krásná mladá těla!). Jdeme do sauny a pak do venkovní vířivky. „Beery teda berem s sebou, jo?“ ptám se ještě pro jistotu. „No jasně. Sice to tady nevidí rádi, ale naše rodina vlastní část tohohle hotelu, takže nám nic neřeknou.“ Takže jeho rodina vlastní část Hiltonu v jednom z nejdražších kanadských turistických středisek. Aha.

Když dopíjíme třetí sixpack, začíná docházet na osobnější otázky. Teď nebo nikdy, říkám si, a vypálím na Davida, proč vlastně dělá couchsurfing. „Protože se nudím,“ odpovídá po chvilce zamyšlení, ale pak se začne smát, jakože to byla jen sranda. „Ale vážně. Když jsem já začínal cestovat, tak jsem často přebýval v hotelech. Když jsem si chtěl ve Vídni dát dobrý místní schnitzel, v turistické restauraci jsem ho rozhodně nedostal. Až pak, když mě k sobě pozval jeden kamarád, jsem konečně mohl ochutnat poctivý domácí řízek od jeho mámy, jaký jsem do té doby nejedl. Od toho okamžiku jsem se snažil vždycky zůstávat u místních a poznat jejich pravou kulturu. Procestoval jsem tímhle způsobem kus světa, takže se to teď snažím vracet zpět,“ osvětluje nám s tím, že se v životě řídí tradičním čínským konceptem jin – jang.

DSC_0285.jpg

Partička golfu ve Whistleru

Po vnitřní i vnější koupeli nás zve na partičku golfu. Naproti Hiltonu je totiž odpaliště, a po asi pěti kouscích to zní jako skvělý nápad. Místní správce nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak se jedenáct týpků snaží trefovat do míčku – většina z nich poprvé v životě a navíc pod parou (pod par by ale asi nezahrál nikdo z nás).

Po sportu nás čeká ještě jedno překvápko. David se prý potřebuje stavit na jednu ze svých zahrádek. Přijíždíme k vysokému plotu, za nímž ční honosná rozlehlá vila. Brána se otevírá a my vstupujeme dovnitř. V garáži stojí Porsche a Tesla, za domem je obrovské jezero. David začne nevzrušeně přebírat květináče. „Můžeš nám prosím osvětlit, kde to jsme?“ ptá se někdo. „Ty myslíš tenhle barák? Tady trávím prakticky celou zimu, když lyžuju ve Whistleru,“ opáčí bez mrknutí oka. Čumíme na sebe, jestli jsme slyšeli dobře. „No jo, kluci. Až vás poznám líp, třeba vás tady někdy pozvu.“ Dedukujeme, že vila asi taky patří jeho rodině, ale neodvažujem se ptát na detaily.

Přesto, že jsme se ve Whistleru dozvěděli nové indicie, ani tak z toho nejsme moc chytří. David tedy podle všeho pochází z poněkud zazobanější rodiny. Proč ale teda bydlí v bytě 3+kk s čínským spolubydlícím? Proč jezdí minimálně dvacet let starým BMW a kvůli nám si musel na týden pronajmout sedmimístný van? Tyhle záhady už se asi nerozluštíme, protože v úterý David odlétá na celé léto do Paříže (kde má údajně taky bydlení), prý „řešit byznys“. Jak se ale ještě ukáže, jde o člověka se srdcem na pravém místě.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s